Sláva hrdinům! Připomeňme si konec jedné z nejděsivějších epizod minulého století
Rok se s rokem sešel a my znovu v těchto dnech oslavujeme konec druhé světové války v Evropě, kterou zahájilo Německo (schválně nepíšu nacisté, protože žádné Nacistsko nikdy neexistovalo, a nepíšu ani Nacistické Německo, protože takový státní útvar také nikdy neexistoval) v roce 1939.
Nemá smysl se asi v tuto chvíli zabývat tím, jak to vlastně celé začalo a co bylo hnacím motorem pro to, aby tehdejší říšský kancléř Adolf Hitler zahájil tak masivní tažení s cílem dobýt svět. V tento den, v tuto chvíli je důležité si říct pouze to, že před 81 lety došlo k podpisu kapitulace Německa a malou vsuvkou si připomeňme, proč my, zde v naší kotlině tento památný den oslavujeme 8.5. a hlavní vítězná mocnost SSSR, jehož nástupcem je Ruská federace, tuto světovou událost oslavuje až 9.5., tedy dnes.
Je to z důvodu toho, že kapitulace byla podepsána 8.5. ve 23:01 večer v Berlíně, ale tou dobou bylo v Moskvě již 9.5. 1:01 ráno. Tady jenom podotknu, že šlo o oficiální a celosvětově uznávaný akt kapitulace, který se odehrál na požadavek SSSR, neboť kapitiluce Německa byla de facto podepsána už 7.5. ve francouzské Remeši, ale u ní nebyl přítomen zástupce hlavní vítězné mocnosti a tudíž byla o den později opakována v hlavním městě poraženého státu a jako zástupce SSSR byl zmocněn k přijetí německé kapitulace maršál Žukov.
My si dnes ale připomínáme nejen to, že skončila válka, trvající 6 let, která připravila o životy desítky milionů lidí, ale hlavně si připomínáme to, že i když se nechcete vměšovat do věcí, které Vám jsou nepříjemné a snažíte se jim vyvarovat, například dohodou (Molotov-Ribbentrop), tak smlouva a dohoda je pro agresora jen cár papíru a pak nezbývá nic jiného, než agresorovi „rozbít držku“. Tak tomu ve finále bylo v případě SSSR, ve vztahu k Německu, které i přes podepsanou dohododu nakonec SSSR napadlo.
Nemluvě o tom, že až do poslední chvíle (před zahájením války) jednalo s Německem Polsko a navrhovalo Německu společnou kampaň a útok na SSSR. Němci ale nakonec Poláky napadli a SSSR byl ušetřen válečným útrapám až do roku 1941, od kterého pak dnešní Rusové datují Velkou vlasteneckou válku (1941-1945).
Vzpomínky a odhodlání
Dnes, stejně tak, jako každý rok, se v Moskvě, na Rudém náměstí, koná vojenská přehlídka, během níž bude připomenut jeden z nejkrvavějších konfliktů, kterému Rusko, coby SSSR, čelilo a ve kterém nakonec, přes počáteční technologickou a logistickou nevýhodu, zvítězilo a osvobodilo státy východní a střední Evropy od Německých okupační sil.
Vloni jsme na přehlídce mohli zahlédnout vojenské útvary států, udržujících s Ruskem přátelské vztahy, což se za posledních několik desetiletí stalo vlastně poprvé. Zda tomu bude letos také tak – to uvidíme. Pokud byste to chtěli vidět v přímém přenosu, zde je odkaz na ruskou televizi, kde bude přehlídka živě vysílána.
Tato akce má ale i další rozměr a tím je varování, že ač se může Rusko jevit, jako nemotorný a pomalý soupeř, tak stejně, jako za 2. Světové války platí, že jakmile se rozjede, nezastaví se, dokud nedojde k cíli. To má souvislost s probíhajícím konfliktem na Ukrajině, kde již pátým rokem pozorujeme postup ruských vojsk k cíli, kterým je demilitarizace a denacifikace území, které bylo aliance Kolektivního západu (KoZa) zamýšleno, jako odrazový můstek pro budoucí útok a napadení Ruské federace. Nechci působit dojmem, že schvaluji válečná tažení, ale je dobré mít na paměti, že Rusové, potažmo SSSR nikdy války nezačíná, ale končí a drží se jednoduchého pravidla, pod které bych se podepsal: Je-li bitva nevyhnutelná, tak udeř první.
A tak vzpomeňme v tento den na padlé hrdiny – osvoboditele, kteří dali všanc svůj život tehdy, ve čtyřicátých letech, při osvobození Evropy, od Německých okupantů. V dnešních dnech, kdy čelíme neustálým snahám o přesvědčení mas, že osvobození Evropy byla vlastně okupace na dlouhá léta a že Rusko chce po tažení na Ukrajině napadnout střední Evropu, je důležité vnímat souvislosti a připomínat si historické pravdy, neboť historie se velice ráda opakuje.
