Soledar je dobyt! Mainstreamové zpravodajství to 2 dny tutlalo, nakonec muselo přiznat pravdu. Generál „Armageddon“ splnil úkol, nyní přebírá velení nad letectvem. Do funkce vrchního velitele společných sil jmenován Valerij Gerasimov. Tvrdé boje na linii doteku. Bělorusko je připraveno. Začíná 3. fáze speciální vojenské operace. Blíží se závěrečná bitva?
Už 11.1.2023 jsme se mohli na zahraničních zpravodajských serverech dočíst, že město Soledar je obklíčeno a zásobovací trasy jsou přerušeny, načež k večeru toho dne ruští vojáci vstoupili do města a ti Ukrajinští neměli již víceméně kudy uniknout. Nezpochybnitelným faktem je, že město čelilo intenzivní ofenzivě vojenské skupiny PMC Wagner (tzv. Wágnerovci, žoldácká armáda, bojující za Ruskou federaci) a masivnímu dělostřeleckému ostřelování pozic ukrajinských ozbrojenců, kteří se zabarikádovali ve městských budovách. Zásobovací trasy byly pravidelně atakovány ruským letectvem a piloti stíhacích bombardérů SU-34 a víceúčelových bojových letounů SU-25 několikrát denně prováděli nálety na ukrajinské zásobování, takže „obránci“ v Soledaru byli téměř bez munice, lékařského vybavení, jídla a bez radiového spojení. Poslední zpráva z vrchního velení zněla „neopouštět pozice“. A vrchní šašek Zelenskyj si ve svých pravidelných televizních výstupech honil triko nad tím, jak jsou sice boje těžké, ale že Ukrajinci ruský postup zastavili a zanedlouho bude spuštěna ofenzíva, která Rusy definitivně vytlačí z Ukrajiny. Líbivá slova… Ale realita byla a je naprosto jiná.
„Boje jsou těžké! Ruský postup je zastaven!“, přesto Soledar padl. Jakto?
Pokud někdo čekal, že se z našich médií dozví nějaké bližší a konkrétní informace o bojích v této oblasti (Soledar, Kremennaja, Svatovo, Seversk, Artěmovsk), tak se brutálně zmýlil. Osobně jsem sledoval situaci v této oblasti, prostřednictvím zpravodajských serverů a komunikační sítě Telegram (na které se objevují informace přímo z místa a v reálném čase, takže ČT24 se může jít bodnout) od té chvíle, kdy začala ruská ofenzíva ve směru Soledar – Artěmovsk (Ukrajinci toto město nazývají Bachmut) a při porovnání informačního toku zahraničních médií, sítě Telegram a našich médií jsem si pokládal otázku: „Proč to, kurva, nenapíšou?“
Odpověď je velice jednoduchá. Tím, že je oddálena informace o skutečném stavu věcí, který je pro naše mainstreamová média nepříjemný a tudíž i pro značnou část populace a režim, je tento prostor nutno vyplnit propagandou, která „ovečky“ nejprve posílí v jejich víře a pak, až už to nebude k udržení, protože se o tom třeba začne psát a mluvit u našich sousedů, tak se ta špatná zpráva pustí ven. Pro ovečky to alespoň nebude taková rána, neboť byli předtím zmasírovány propagandou o „těžkých bojích, ale téměř jistém budoucím vítězství“. Teď jsme trošku odskočili do tematických vod „mediální psychologie“, ale hned se zase vracíme k tématu.
Sergej „Armageddon“ Surovikin přebírá velení nad VKS
Vrchní komediant, protektor Ukrajiny a mopslík Zelenskyj nás každý den informuje (já ty jeho slinty nečtu a neposlouchám, a když už, tak jen v rámci porovnání informací poskytovaných Rusy a Západem) o tom, jak se vyvíjí situace a jak jsou ruští okupanti „zabíjeni po tisících a vytlačováni z Ukrajiny“. Ve světle tohoto střetu informačních proudů bych se chtěl zeptat, jestli to myslí Zelenskyj vážně, nebo jestli si před svým vystoupením nešlehnul trochu víc kokeše, protože jednotky PMC Wagner se sice opravdu několikrát dostaly pod urputnou palbu ukrajinských ozbrojených sil (dále v textu VSU), ale vzhledem k přerušení zásobování a obklíčení města jim brzy začal docházet jak proviant, tak lékařský materiál a hlavně munice a byli nuceni ustupovat, načež jejich pozice decimovalo dělostřelectvo Ruské federace. Ukrajinské dělostřelectvo je na tom bledě, protože mu postupně podél celé fronty dochází munice do západních dělostřeleckých baterií, nemluvě o tom, že stávající nasazené vybavení je aktivně likvidováno ruským letectvem. Situace tedy byla několik dní velmi těžko čitelná, nicméně po obklíčení Soledaru (což jsme mohli číst na zahraničních zpravodajských serverech 9.1.2023) to byla otázka dvou dnů, než do města vstoupili ruské jednotky. Ale přeci jen dám Zelenskému za pravdu, v tomto ohledu byl ruský postup zastaven, protože dosáhl cíle.
Problém toho, proč Soledar (který se dařilo Ukrajincům dlouhou dobu bránit a udělali z něj pevnost) padl, byl jednak v odříznutí zásobovacích tras a za druhé v tom, že vycvičení vojáci VSU byli převeleni do Kyjevské oblasti a na východ, na hranice DLR a LLR, byli odesláni čerstvě mobilizovaní branci a zahraniční žoldnéři. Někdo by se mohl logicky zeptat, proč to generalita udělala. To se dozvíte dále v textu, protože to souvisí s hlavním gró tohoto článku.
Generál Surovikin, který se ujal velení nad speciální vojenskou operací v říjnu minulého roku, dosáhl dobytím Soledaru jistého vítězství, díky kterému bude nyní moci být otevřen ofenzivní koridor na Artěmovsk, Kremennaju a Slavjansk. Ne že by se v těchto chvílích u Artěmovska a Kremennaji nebojovalo, to jako ne, boje tam jsou dosti tvrdé a kruté, nicméně díky „soledarskému koridoru“ budou moci ruské jednotky procházet skrze obrannou linii VSU bez rizika napadení. Bylo by ale naivní a bláhové myslet si, že VSU nebudou útočit na tento koridor. Minimálně se o to pokusí dalekonosným raketovým vojskem, za využití systémů HIMARS anebo Uragan.
Vladimír Vladimírovič Putin v pátek 13.1.2023 nicméně jmenoval Sergeje Surovikina vrchním velitelem VKS (vozdušnoje-kosmičeskyje sily = vzdušně-kosmické síly) a zároveň zástupcem vrchního velitele společných sil, kterým byl jmenován náčelník generálního štábu, armádní generál Valerij Gerasimov. Vše má své vysvětlení a opodstatnění. Generál Surovikin převzal velení nad VKS z důvodu, že nyní, po prolomení obrany VSU bude potřeba, aby se letectvo zaměřilo přesně a tvrdě na konkrétní cíle a dokázalo plně a operativně podporovat postupy pozemních vojsk, ať už pěších, či obrněných a generál Surovikin má s velením letectvu již zkušenosti ze Sýrie, kde díky svému tvrdému jednání zadupal teroristy z Islámského státu do země.
Valerij Gerasimov jmenován velitelem společných sil
Pokud něco víte o jurisdikci a právech jednotlivých postů ve složkách ruské armády, tak se Vám právě teď musel rozsvítit červený majáček, signalizující, že se „děje něco velkého“. Valerij Gerasimov je totiž náčelníkem generálního štábu a nyní, jako bonus, velitelem společných sil speciálních operací. Z titulu náčelníka generálního štábu má právo jednat a koordinovat postupy vojskových skupin, praporů, pluků, brigád a divizí nejen ruských, ale i dalších států, které se rozhodli ve speciálních operacích působit. V tomto případě jde o Bělorusko. Jak jistě víte, Bělorusko a Rusko mají mezi sebou podepsanou „Smlouvu o svazovém státu“, což ve finále znamená, že do jisté míry jsou propojeny finanční, tržní a obranné struktury obou států (něco jako eurozóna v EU, akorát že si do toho vzájemně nekecají). To má za následek převádění kapitálu mezi oběma státy bez poplatků a z hlediska vojenského to znamená, že obě země pořádají společná vojenská cvičení, inovují vzájemně své zbraňové systémy, poskytují si zpravodajské informace a jeden druhému mohou poskytnout svá letiště, základny a výcvikové prostory k různým účelům.
Samo o sobě to naznačuje, že se chystá „něco velkého“ a souvisí to právě s provázáním Ruska a Běloruska. Již před Vánoci začal přesun ruské techniky a personálu do Běloruska. Podle oficiálních zdrojů je v rámci této spolupráce přesunuto do Běloruska cca 9.000 vojáků, několik desítek tanků a raketových nosičů. Neoficiální zprávy hovoří o přesunu 20.000 ruských vojáků, dvou tankových divizích, několika desítek letadel a taktických raketových odpalovacích mobilních systémech Iskander. Koncem roku 2022 již proběhla nějaká společná cvičení a další se chystá nyní začátkem února 2023.
Generál Surovikin dostal pod svou patronaci VKS z prostého důvodu: Ze své funkce, coby generál a velitel divize, nemůže řídit operace mezistátních vojskových složek. Valerij Gerasimov, jakožto náčelník generálního štábu, tuto pravomoc má. Celá tato změna ve velitelském obsazení naznačuje, že Rusko se chystá, za přispění Běloruska, otevřít druhou, severní frontu a vést frontální útok na Kyjev!
Těžké boje na linii doteku
Válka není rozhodně pěkná věc a já sám jsem proti jakémukoliv válčení, ale jak sám tvrdím: „Pokud už tedy válka vznikne, ptejme se na důvody toho, proč vznikla“. Nicméně toto filozofování sem teď nepatří a o důvodech vzniku konfliktu na Ukrajině si povíme jindy. V uplynulých pěti dnech se totiž na linii doteku stalo mnoho důležitých událostí, které mohou, ve velmi krátkém časovém úseku ovlivnit budoucí vývoj situace.
Kromě dobytí Soledaru se ruským mariňákům podařilo z jihu proniknout obrannou linií Ugledaru a dostali se do města. Nutno podotknout, že Ugledar je již delší dobu ostřelován ruským dělostřelectvem z východní strany a nyní se do města z jižní strany probojovali ruští mariňáci, což způsobilo, že se VSU museli stáhnout více do centra města a jsou postupně vytlačováni.
Oddíly VDV (vozdušnyje-děsantnyje vojska = výsadkáři) seskočily nedaleko města Kremennaja a dostaly se do zalesněné oblasti a řekll bych i s notnou dávkou štěstí, do týlu VSU. Vojáci VSU nemohli absolutně v žádném případě tušit, že jim do zad vpadli vojska Ruské federace a podle toho také vypadala bitva v této oblasti. Jeden z výsadkářů si připevnil na svojí přilbu Go-Pro kameru (kamera o velikosti krabičky zápalek) a celou akci nafilmoval a tak mohli uživatelé sociálních sítí Telegram, VK a jiných dalších vidět brutální záběry z bitevní vřavy. Video přikládám níže, ale upozorňuji, že jsou to drastické záběry a leckoho to může vykolejit. K videu jen dodám, že ti vojáci VSU v okopu za prvé netušili, že se k nim zezadu blíží Rusové a za druhé, že po tom výbuchu granátu zemřel jeden ze tří momentálních osadníků okopu a zbylí dva museli být velmi dezorientováni, protože jinak by po tomto výsadkáři stříleli ihned. Na videu je zajímavé to, že u vojáků VSU nejsou vidět vysílačky, ten, kterému výsadkář odebírá pušku, je minimálně přes 50 let a jeho kolega má těžce poraněnou hlavu v oblasti oka (velký červený flek na pravé straně hlavy) a pořvává na výsadkáře: „Nie, choď do piče!“. Jedná se o slovenského občana, který přijel na Ukrajinu bojovat proti Rusům, načež to, že jde o Slováka, potvrdili slovenští uživatelé těchto sociálních sítí. Výsadkář je dvakrát vyzval, aby se vzdali (odhodili zbraně) a „vypadli“, načež když slovenský žoldák sáhnul ruskému výsadkáři po pušce, ten je zastřelil.
Kremennaja je jedním z dalších měst, které je v této oblasti považováno za obrannou linii VSU a úspěšný výsadek vojsk Ruské federace měl za následek dezorientaci Ukrajinců a umožnil Rusům postup v této oblasti na předměstí Kremennaji. Za zmínku stojí ještě jedna, velmi důležitá věc, která souvisí s převelením vycvičených vojáků ke Kyjevu. Jde o to, že do této východní oblasti byli přivezeni mobilizovaní branci a zahraniční žoldnéři, přičemž zajatí vojáci VSU vypověděli, že byli do akce posláni „s puškou, dvěma či třemi zásobníky, s čutorou s vodou, nedostali ani zimní oblečení, proviantu měli stěží na 24 hodin a neměli ani vysílačky“. Pokud jednotlivá družstva nemají ani vysílačky, nemohou se mezi sebou koordinovat a nemohou se upozornit vzájemně na to, že se k nim z jakéhokoliv směru někdo blíží. Je to smutné, ale taková je realita, na rozdíl od Zelenského vlhkých snů a propagandy.
Dalším klíčovým bodem je město Artěmovsk (ukrajinsky Bachmut). Toto město je Zelenským a jeho podržtaškami označováno za „bod zlomu“. V ten samý den, kdy naše média oznámila potajmu a opatrně, že padl Soledar, došlo, ze strany vojsk Ruské federace, k obklíčení Artěmovska. Vojáci VSU jsou postupně likvidováni a vytlačováni do středu a západním směrem, to znamená ven z města. Na pozice za městem nalétávájí síly VKS a ničí západní dělostřelecké systémy a zásobovací konvoje, ze směru od Popasné míří k městu motostřelecká brigáda, pěší pluk, několik tankových rot, skládajících se z tanků T-80BM a T-90M ozbrojených sil Ruské federace.
Podle všeho to vypadá, že do konce ledna se Rusům pravděpodobně podaří dobýt jak Artěmovsk, tak další města, jako je Seversk, či Avdiivka, nebo Konstantinovka, čímž prolomí definitivně obranu VSU a ty budou mít co dělat, aby se z této zóny dostaly živí. Jakmile totiž bude tato obranná pozice VSU zničena, otevře se tím koridor pro útok na Slavjansk a Kramatorsk.
Za zmínku v tomto bloku ještě stojí, že to, co naše média s radostí opomíjejí je skutečnost, že Rusko nebojuje samo, ale stejně, jako Ukrajincům, tak i Rusům přicházejí na pomoc zahraniční bojovníci. Není jich sice tolik, ale jako zajímavost dodám, že na území DLR se 27.12.2022 podařilo americkým dobrovolníkům zničit rotu polských žoldnéřů, kteří na nosítkách nesli vysokého důstojníka VSU a tito američané vyzvali své krajany, kteří bojují na straně Ukrajiny, aby přestali bojovat za fašisty a odjeli domů dřív, než na ně narazí, protože pak pojedou domů v zinkových rakvích.
Stejně tak zmíním dobrovolníky ze Srbska, kteří Rusko vnímají i dnes jako svůj bratrský národ a přišli mu pomoci v boji proti „rotzahovačnému západnímu imperialismu a největšímu světovému agresorovi NATO, které rozpoutalo jak válku v Jugoslávii, tak nyní zde na Ukrajině“.
Lukašenko kývl na společné vojenské operace. Bělorusové jsou, jak se zdá, připraveni
Bělorusko je připraveno na zahájení společných cvičení a bojových operací. To vyplývá z prohlášení běloruského ministra obrany a stejně tak i prezidenta. Samozřejmě, že z bezpečnostních důvodů a jisté dávce utajení nikdo neřekne, kdy „to spustí“, to dá rozum. Můžeme jen tipovat, kdy to bude. Je zde ale jistá pravděpodobnost, že by k zahájení společné operace, která by otevřela severní frontu a díky ní by bylo možné zaútočit na západní část Ukrajiny a na Kyjev, nemuselo dojít. V OSN se totiž opět ozvali Rusové s nabídkou jednání o příměří. Řekněme, že jde o nabídku, která má za cíl zamezit dalšímu zbytečnému umírání mobilizovaných občanů Ukrajiny, kteří jsou posíláni na frontu bez sebemenšího výcviku a zároveň by došlo k zamezení dalšího ničení jak civilní infrastruktury, kterou využívají jednotky VSU jako kryty. Jak se zachová Zelenskyj je ve hvězdách, ale lze předpokládat, že to dopadne stejně, jako to dopadlo s Putinovým návrhem příměří v den pravoslavných Vánoc, které Zelenskyj označil za propagandu a lež, která má posloužit Rusům k přesunu vojsk a zásobování blíže k linii doteku. Nutno podotknout, že za Zelenského odmítnutí příměří a slova, kterými označil tento návrh ruské strany, sklidil ve světě vysoce negativní hodnocení u běžných občanů jiných států, ale i samotných Ukrajinců. Dle mého skromného úsudku nabídne Vladimír Vladimírovič Putin Zelenskému jednání o příměří ke konci ledna a pokud jej Zelenský odmítne, spustí Rusové 3. fázi speciální vojenské operace.
Otevření severní fronty dává smysl v případě, že dojde ke zhroucení obranných linií u měst Artěmovsk (Bachmut), Avdiivka, Mariynka, Seversk a Slavjansk. V takovém případě bude otevřená brána na střední Ukrajinu a území DLR osvobozeno od Ukrajinských jednotek. V této chvíli jsou jednotky VSU „vhozeny do mlýnku na maso“ a jejich ohromné ztráty povedou ke zhroucení obrany VSU. Vzhledem k tomu, že vycvičení vojáci byli převeleni ke Kyjevu, lze předpokládat, že Ukrajinská rozvědka počítá s touto možností, ale ruku na srdce, ono už není pomalu kde brát a to jak techniku, tak personál.
Na Ukrajině proběhla snad už osmá vlna mobilizace (nevím, jestli to ještě někdo počítá), ale od této vlny si Zelenina slibuje až 100.000 vojáků. Běžní Ukrajinci, hlavně ze západní Ukrajiny masově prchají ze země před mobilizací a už se dostali do éteru informace o tom, že tato mobilizace probíhá dálkově, čili už nechodí dům od domu komisaři s povolávacími rozkazy, ale jednoduše jsou lidé obesláni poštou, nebo dokonce mailem a když se do jisté doby nenahlásí v odvodové kanceláři, navštíví je v místě jejich bydliště SBU (bezpečnostní služba Ukrajiny) a mobilizované brance odvedou násilím. Nic proti, ale 100.000 nebude stačit, ani kdyby přišli všichni, protože z ruské strany prosakují informace o druhé vlně částečné mobilizace, která by posílila řady ruských vojsk, nasazených na Ukrajině, o dalších 500.000 vojáků Rusové však, na rozdíl od Ukrajinců, mají pro tyto vojáky jak zbraně, tak oblečení, techniku, proviant atd.
Alexander Lukašenko zase podotknul, že pokud by došlo k eskalaci s tím, že by se do boje zapojili státy aliance NATO, nebo pokud by Ukrajinci zaútočili na běloruské území, je připraven okamžitě povolat do služby vojáky v záloze a ihned by měl k dispozici dalších 500.000 vojáků. Podle mezinárodních expertů je mobilizační potenciál Ukrajiny téměř vyčerpán. Spousta lidí ze země uprchla, spousta již mobilizovaných zemřela, nebo padla do zajetí a zbývají tedy ještě ti, kteří by ani bojovat jít neměli a nemohli, což jsou důchodci, invalidé, děti a ženy. Podle expertních odhadů je mobilizační potenciál Ukrajiny asi 2.000.000 lidí a při ztrátách, které Kyjev oficiálně nechce přiznat, ale ve finále se to na sociální sítě stejně dostalo, jsou momentální ztráty Ukrajiny 8x vyšší, než ty ruské a jestliže západní média hovoří o ruských ztrátách 100.000, tak Ukrajina pak ztratila již 800.000 vojáků.
Bělorusové se do konfliktu přílišně nehrnou, ale pokud dojde na nejhorší, jsou připraveni a vybaveni, navíc probíhá dozbrojování. V běloruské společnosti je jejich vlastní účast na konfliktu vnímána spíše negativně, ale pokud by Ukrajina, nebo Západ dal jakýkoliv důvod k jejich zapojení se, jistě by to zmenšilo dopad na veřejné mínění.
Třetí fáze speciální vojenské operace je na spadnutí. Čeká nás závěrečná bitva?
Jak jsem psal již o něco výše, pokud dojde k vyslovení nabídky o vyjednávání příměří a ta bude odmítnuta, povede to k zahájení 3. fáze speciální vojenské operace a otevření severní fronty z Běloruska. Ukrajinské síly budou rozděleny a při nedostatku personálu a techniky a téměř vymazanému letectvu to budou pro Ukrajinu velmi krušné chvíle. Zelenina opět sockoval u západních „spojenců“, že potřebuje zbraně, munici a peníze, načež je dost zajímavé, že vrchní velitel VSU Valerij Zalužnyj vyčíslil, kolik čeho potřebují. Podle něj by Ukrajina potřebovala 200 až 300 tanků, téměř 700 obrněných transportérů a alespoň 100 letadel. Pokud nebyl v době, kdy toto říkal, ožratý jako prase, tak se nabízí otázka: „A kam sakra zmizela všechna ta technika, kterou Ukrajinci ženou Rusy pryč ze svého území?“. Je to jednoduché… Je totiž zničená.
Velká Británie tlačí na své evropské spojence z NATO, aby na Ukrajinu poslali tanky a dělostřelectvo, přičemž sami mají k dispozici něco málo přes 200 tanků Challenger 2. Německo slíbilo jak Polsku, tak České republice, že když pošlou svoje T-72 na Ukrajinu, tak jim dodá tanky Leopard 2 a není to tak dávno, co jsme se mohli dozvědět, že Němci nikomu nic nedají. Sami Němci minulý týden řekli, že Leopardy na Ukrajinu nepošlou a že jestli ano, tak by k tomuto transferu mohlo dojít až v roce 2024 (v té době už ale asi žádná Ukrajina existovat nebude a jestli se do toho konfliktu bude NATO pořád čím dál víc srát, tak v roce 2024 asi nebude ani žádné Německo). Na veřejnost se dostaly i takové informace, že USA by mohly na Ukrajinu dodat omezený počet svých tanků M1A1 Abrams a stejně tak i vyřazené letouny F-16. U všech západních tanků je jeden zásadní problém a to ten, že jsou moc těžké (od 54 tun do 72 tun), oproti ruským tankům, které se váhově pohybují do 54 tun. Co se týká letadel, tak i kdyby tam byly dodány zítra, někdo s nimi musí zaškolit personál. Britové navíc tuto sobotu přislíbili, že dodají na Ukrajinu 4 bitevní vrtulníky AH-64 Apache E. Nejsem si jistý, jak 4 vrtulníky změní poměry sil na bojišti, ale byl by to docela zajímavý souboj, pokud by na sebe narazili AH-64 a Mi-28, což jsou vrtulníky, které si mají konkurovat a jedna strana vyrobila svůj vrtulník, jako reakci na ten druhý.
Závěrem snad jen dodám, že pokud bude otevřena severní fronta, Rusko a Bělorusko se zaměří nejprve na zásobovací železniční trasy, které spojují Ukrajinu se státy NATO, aby nebylo možné dodávat VSU další a další zbraně, čímž de facto Ukrajinu odříznou a uzamknou a pak přijde na řadu masivní postup jak obrněné techniky, tak pěšího vojska za stálé podpory letectva a dalekonosných raket. Jestliže do takto rozjetého průběhu nezasáhne západ ničím dalším, tak bych si troufnul odhadnout, že do jara bude hotovo, ale raději nic neodhaduji, protože na naše Západní „spojence“ se můžeme spolehnout jenom v tom, že budou schopni a ochotni nás do knfliktu zatáhnout a když půjde do tuhého, tak nás zradí a nechají nás, abychom se v tom vykoupali sami. V každém případě doufejme, že nedojde k přímému střetu vojsk členských států NATO s těmi ruskými, protože to by mohlo a pravděpodobně by to na 100% znamenalo začátek 3. světové války.
