Vlna odporu se zvedá napříč Evropou. Na jaře to odstartovali Maďaři, v létě Bulhaři, následovali Švédové a teď volební boom v Itálii. Jen u nás… zase, jako u blbců na dvorku. Pochlapí se Slováci?

Přátelé, kamarádi, máme tu další týden a já si při této příležitosti neodpustím udělat takové malé resumé toho, co se během minulého týdne odehrálo. Ale aby ten obraz událostí minulých byl dokonalý, vrátíme se v jednom případě trochu dál do nedávné historie. Než se tak ale stane, řekneme si něco málo o tom, co naší kotlinu čeká v následujících dnech. Ano, hovořím o druhém kole senátních voleb, respektive druhého kola do jedné třetinu senátu. Je až s podivem, když vezmeme v potaz, jaké se od začátku září zde v České republice, uskutečnily demonstrace, že do druhého kola senátní volby se dostaly převážně kandidáti současné vládní pětidemolice a nebo kandidáti za ANO. Člověka napadá, jestli ti, co byli demonstrovat, přišli k volbám. Ale teď už k vlně, která jede Evropou, jako tsunami.

Všechno to začalo, dalo by se říct, na jaře v Maďarsku. Tam měli totiž letos v březnu parlamentní volby, ve kterých se spojili do jednoho „šestislepence“ všechny opoziční liberální a pro-bruselské strany, proti straně FIDESZ, jejímž předsedou je současný premiér, Viktor Orbán. Samozřejmě před volbami probíhala očerňovací kampaň, ve které udělala média liberálního a prozápadního mainstreamu, nejen v Maďarsku, ale i u nás a na Slovensku, nebo třeba v Německu či ve Španělsku, z Viktora Orbána div ne ďábla a lotra, pomalu tak, jako z Vladimíra Vladimíroviče Putina. Ještě den před volbami hlásaly štvavé vysílačky v naší kotlině (takže známé firmy, jako Česká televize, Český rozhlas a podobné žumpy), že opoziční blok má velké šance na zvolení a leckteří politici naší vládní pětidemolice vyhlašovali do světa, jak to bude fajn, až Orbána odstaví maďaři od moci. To mi tak připomíná, že soudružka Pekarová-Adamová (myslím, že dnes již světoznámá kravěna, která se honosí přezdívkou „dvojsvetrová“, či „Pekanová-Ořechová) tenkrát posílal do Maďarska vzkaz, aby Maďaři vyhnali z parlamentu svého Babiše (rozuměj Orbána). A co čert nechtěl. Strana Fidesz získala ve volbách přes 50% a kromě toho, že opoziční slepenec shořel jak papír, FIDESZ oproti minulému volebnímu období posílil a nyní disponuje v Maďarském parlamentu dokonce většinou ústavní. A víte co na tom bylo nejkrásnější? Ty protáhlé xichty všech těch rádoby odborníků, politologů a expertů, kterých je před branami na Kavčích horách pořádný zástup.

Pokračovalo to letos v létě v Bulharsku. Tam totiž začátkem června padla vláda. Nutno podotknout, že šlo o vládu, která byla snad víc zalezlá v Bruselské prdeli, než ta naše (předchozí, protože na tuhle současnou snad nikdo, kromě Čaputové a její hrůzovlády na Slovensku, nemá). Tamnější premiér Kirill Petkov, šílený pro-bruselista a téměř jistě i agent Pentagonu, to nakonec položil, protože se mu těch problémů v zemi nakupilo tolik, že už to obyvatelé dál snášet nehodlali. Jednak šlo o drahé energie (elektřina, plyn), jednak o rozkol ve vládní koalici a jednak o nestálou situaci a stále se zvyšující nespokojenost občanů se směřováním Bulharska. Nutno potoknout, že rozkol ve vládní koalici byl na tom asi nejúsměvnější neshodou, kterou jsem za posledních několik let zaznamenal. Trochu jesm to příblížil už v Myšákově informačním okénku, ale nebude na škodu si to trochu připomenout. V Bulharsku měli až do června vlásdní koalici složenou ze čtyř stran. Na fungování vlády se samozřejmě podepsala Ruská speciální vojenská operace, a to tak, že jedna z koaličních stran oznámila premiérovi Petkovovi, že pokud se rozhodne neposlat Ukrajincům zbraně, tak vystoupí z koalice. Naproti tomu druhá koaliční strana (ve vládní koalici byly 4 strany) premiérovi sdělila, že jestli se rozhodne zbraně na Ukrajinu poslat, tak vystoupí z koalice. Takže když to se to vezme kolem a kolem, Kirill Petkov to měl spočítané tak jako tak.

Každopádně vláda v červnu padla a nebylo to kvůli jedné ze zmiňovaných stran, ale kombinací vícero faktorů, které jsem popsal výše. A pak se stalo, že prezident Rumen Radev ustanovil úřednickou vládu, v jejímž čele stanul, jako premiér, Galab Donev. A tady začalo tóčo, protože Galab Donev je o 180° přesný opak Kirilla Petkova, snad jenom kromě toho prdelolezectví. Po rozmluvách s prezidentem následně zastavil posílání zbraní Ukrajině a stejně tak i finanční podporu a jako třešničku na dortu se domluvil s Gazpromem na obnovení dodávek ruského plynu a nasmlouval dodávky napřímo. Bulhaři tak budou mít v zimě zajištěný plyn a jeho cena nebude nijak vysoká (cca 8 korun za kubík). A v Bruselu mohou všem eurohujerům prasknout hlavy.

Aby toho nebylo málo, tak začátkem září proběhli ve Švédsku parlamentní volby a tam se stalo, co nikdo nečekal. Sociálně demokratická strana obdržela poprvé od roku 1920 méně, jak 30% hlasů a Švédští demokraté (což je v podstatě strana podobná SPD u nás v České republice) získali přes 17% hlasů. Strana Zelených, která se podílela na minulé vládě, obdržela pouze 4,4% a ztratila 9 mandátů. V podstatě tím vznikla situace, kdy není možné, za dodržení stranických postojů a ideologie, sestavit vládu bez toho, aniž by se spojili strany z opačného politického spektra, anebo nepřibrali do vlády Švédské demokraty.

Zlatým hřebem večera jsou v neděli 25.9.2022 proběhnuvší parlamentní volby v Itálii. Vzhledem k tomu, že se v Itálii rozpadla vláda stran PD (Partito Democratico = v podstatě socialistická strana, něco jako naše ČSSD) a Hnutí pěti hvězd (opět, podobnost v ČR s hnutím ANO) a prezident Mattarella vylásil předčasné volby. A zde došlo k opravdovému zemětřesení, protože podle oficiálních italských zpravodajských serverů se vítězem voleb stala strana Fratteli di Italia (Bratři Itálie, v ČR podobnost se SPD, nebo spíš možná Trikolóra či Svobodní). Do parlamentu se dále dostala Lega Mattea Salviniho a stejně tak Forza Italia Silvia Berlusconiho. A právě v Itálii těmito výsledku, se zažehnul plamen naděje na změnu systému a politického směřování nejen Itálie, ale celé Evropy. Když se podíváme na program těchto tří uskupení, je faktem, že nemají moc společných bodů, ale na několika se shodnou na 100%. Mezi ně patří nezavádění Covid pasů, žádné povinné očkování na Covid a zastavení imigrační vlny a odsun uprchlíků (ať už jsou odkudkoliv, ale hlavně těch „migráčků-plaváčků“). Dalšími velmi zajímavými body, na které se bude hledat shoda, je vystoupení z eurozóny (to znamená znovuzavedení národní měny, tudíž Italské Liry a odstřižení se od Eura) a zastavení hlasovacích diskuze o vzdání se práva veta v Evropské radě.

V Bruselu nejsou během posledního měsíce příliš nadšení, nebo to lze alespoň z reakcí na tyto zprávy vypozorovat. Stačí se podívat na reakce, které zazněly z Bruselu. K výsledku voleb ve Švédsku přišla reakce, že „Švédští demokraté se nesmějí za ŽÁDNOU cenu podílet na vládě“. Reakce na výsledek voleb v Itálii zazněla z úst vrchní gubernátorky Ursuly von der Leyen (nádherně česky přezdívanou fon der Lejno) takto: „Pokud by se Itálie vydala národnostním směrem, využijeme stejné mechanismy, jako v Polsku a Maďarsku“. Toto do nebe volající opovrhování svobodnými volbami a rozhodnutím občanů, kterým se tito takzvaní „demokraté“ zaklínají, už musí vidět i ten nejslepější a nejnatvrdlejší probruselský eurohujer. Ale opak je pravdou. Stačí se podívat pod komentáře článků některých mainstreamových plátků, či na komentáře redaktorů různých pochybných plátků.

V Evropě se letos na jaře vzedmula vlna odporu zdravě uvažujících lidí a je to vidět jak v Maďarsku, task ve Švédsku, v Bulharsku, ale nakonec i v Itálii. Jen u nás je to jako u blbců na dvorku. Na začátku září přijde na Václavák demonstrovat, podle některých zahraničních zdrojů, až 120.000 lidí a volby do senátu dopadnou tak, že to vypadá, jako by si ti, kdo demonstrovali na Václaváku, vzali volno a místo k volební urně vyrazili na houby, nebo na chalupu. Protože jestli to tak není, tak jak je možné, že se ve většině případů do druhého kola senátní volby dostali kandidáti pětidemolice a ANO. Jsou tedy světlé výjimky, to všechna čest, například v Karlovarském kraji se mezi sebou o křeslo v senátu poperou dvě dámy (Eva Chromcová za SPD a Věra Procházková za ANO) a ve Zlínském kraji se dostala do druhého kola advokátka Jana Zwyrtek Hamplová, která hýbe žlučí snad všem členům Pražské kavárny a to tak silně, že političtí komentátoři, loajální ke stranám pětidemolice a stejně tak stejně loajální novináři, vysílají mezi lidi poselství, aby to ve druhém kole „naházeli raději té paní z ANO, než Hamplové“. Zde se chce snad jenom podotknout, že „hovada z pražské kavárny musí mít z paní Zwyrtek Hamplové sevřenou prdel tak, že by mohli štípat osmičku kulatinu“. Je zajímavé, že najednou nikomu nevadí volit kandidáta od Babiše. Je zajímavé, že nyní je to „oukej“. Jako kdyby najednou program „anti-babiš“ přestal existovat a Babiš už nebyl „stejný agent a nová hrozba“, jako ruský prezident Vladimír Vladimírovič Putin (to jsem si vypůjčil z jednoho plakátu, který rozmístila pětidemolice po republice).

Sečteno a podtrženo, u nás se asi lidi mají ještě moc dobře, když si do senátu zvolí zástupce stran, na které nadávají a demonstrují proti nim. Jeden si tak říká, že „ti lidé asi opravdu potřebují zažít bídu a hlad a nakonec snad i tu válku, aby si uvědomily, že současná vláda nás vede mílovými kroky do prdele a už nebude návratu“. Vždycky miluju argument, že „za Babiše bylo líp“. Ano, subjektivně asi ano a jak komu, ale z dlouhodobého hlediska je Andrej Babiš úplně stejná volba a cesta, jako pětidemolice. Co také čekat od člověka, který má úvěr u Deutsche Bank na 1,2 miliardy eur (protože tady by mu to nikdo nedal), se kterým zafinancoval výstavbu největší továrnu na výrobu umělých hnojiv v Evropě a postavil jí v Německu. Je jasné, že vzhledem k tomu, že hybatelem EU je Německo, tak kdyby se náhodou Andrej Babiš pomátl a začal dělat pro-národní politiku, tak by ho asi Německo a Deutsche Bank, na popud vrchní gubernátorky a jejího mopsla, kancléře Scholze, pěkně zmáčkly a o továrnu by také mohl přijít (a víte co je v takovémhle kšeftu za zisky?). Ono by se toho našlo víc, ale všeho do času. Připravuji takový cyklus, kde se budu zabývat napojením zmetků z politiky na různé neziskovky, instituce cizích mocností (jako jsou třeba Aspen institute), investičních společností a na jejich přímou účast a provázanost s cizími tajnými službami. Nedělám si iluze, že o takových věcech nic nevíte, ba naopak, počítám s tím, že to, co zde v budoucnu budete číst, tak že alespoň o něčem už jste někdy slyšeli.

V úvodním titulku jsou zmíněni i „naši bratia“ Slováci a zda-li se pochlapí. Odpověď na otázku „proč je to takto napsáno“ je snadná. Na Slovensku totiž došlo, po době napětí ve vládě, k rozpadu vládní koalice. Konkrétně šlo o stranu SaS Richarda Sulíka, která vystoupila z koalice, které šéfovala strana OĽaNO (Obyčejní Ľudia a Nezávislé Osobnosti) Igora Matoviče (zvaného Psychopatovič, či Mateľko). Zároveň s tím ale došlo ke skutečnosti, že Slováci chtějí uspořádat referendum o rozpuštění vlády a vypsání nových, předčasných parlamentních voleb. Na rozdíl od nás totiž Slovensko má ve své ústavě zákon o referendu na národní úrovni. Podpisy sehnaly rychle (potřebovali jich 350.000) a nyní již má podpisové listiny na stole prezidentka Čaputová, která se vyjádřila, že to bude co nejdéle natahovat (protože jí současná pro-bruselská vláda vyhovuje, neboť i ona je reprezentantem investorů a lidí pro-bruselské kliky). Neznám přesně slovenskou ústavu, ale myslím, že to může natahovat maximálně 30 dnů. Pak to referendum musí vypsat. Nálady na Slovensku jsou asi takové, jako tady u nás, takže je jasné, jak by to referendum dopadlo. A toho se pro-bruselské elity bojí. Nicméně, co čert nechtěl? Slováci mají ve svých zákonech také jistou pasáž, která říká, že pokud nedojde, nejpozději do 3 měsíců k zasedání národní rady (národní rada = poslanecká sněmovna), je sněmovna rozpuštěna a prezident vyhlásí předčasné volby. Takže buď jak buď, Slováci si možná nadělili Vánoční dárek, protože když má nyní vláda menšinu, opozice ji s přehledem shodí ze stolu jakékoliv návrhy na svolání schůze a zasedání národní rady a tudíž by jí teoreticky stačilo situaci 3 měsíce natahovat, a nebo si počkají (kdyby se vládním stranám přeci jen podařilo svolat schůzi a ta by se uskutečnila), až prezidentka vypíše referendum a občané by svým hlasováním rozhodli o rozpuštění národní rady a rozpadu vlády. A ona otázka v titulku byla mířena právě sem: Zvolí si tentokrát Slováci důstojnější zástupce do Národní rady a tudíž do vlády a budou tak další zemí EU, ze které budou mít pro-bruselští kolaboranti mžitky, ne-li přímo psychózy a halucinace tak, jako je mají nyní z Italů, Švédů, Bulharů či Maďarů?

Na závěr jenom dodám, že dnešním dnem již jsou známy výsledky referend, která proběhla v Luhanské, Doněcké, Chersonské a Záporožské oblasti. Výsledek je takový, jaký jsme očekávali, i když, kupodivu, nejméně procent pro připojení se k Rusku, bylo odevzdáno v Záporožské oblasti (cca 86%) a nejvíce v Doněcké Lidové republice (98,6%). Dozorem nad referendem se zúčastnilo i přes 200 zahraničních pozorovatelů, z nichž někteří hlásili, že vše probíhá podle regulí a někteří přesný opak. Máme tu ale dokonce i případ jednoho německého novináře, který za zprávy o tom, že referendum probíhá podle všech mezinárodních regulí, byl vyhozen a předtím mu bylo vyhrožováno, že jestli nebude o referendu informovat tak, aby jej poškodil či zneuctil, tak že bude vyhozen. A protože se, podle výsledků referend v tchto oblastech, stanou oblasti součástí Ruska, bude velmi zajímavé, kam se nyní bude ubírat vývoj konfliktu na Ukrajině, protože pokud na tyto oblasti budou Ukrajinci pořád útočit, bude to ruská generalita považovat za útok na ruské území. Nemluvě o tom, že přicházejí čím dál více zprávy o tom, že na bojištích se vyskytují žoldáci a vojáci států NATO. To by mohl být pěkný průser a nechci ani domýšlet, kam by to mohlo vést. Ale to již není předmětem tohoto článku, to si rozebereme jindy.

Máme po dalších volbách a další, které nás čekají, budou opravdu stěžejní. To budou prezidentské volby, v lednu 2023. Ze současného „panoptika hrůzy“, jak já nazývám soupisku kandidátů, tam vidím, za mě osobně, jen dva volitelné kandidáty. Jsou jimi Josef Skála a Jaroslav Bašta. Zbytek se může chytit s Pjotrem Ihorevičem Fialenkem za pacičku a táhnout do prdele.