„Svátek demokracie“ je opět zde! Hurá k urnám

Views: 265

Tak je to opět tady, vážení přátelé. Další volební období končí a když řeknu, že v kontextu uplynulých, řekněme, třiceti let, šlo o nejhorší možnou vládu, kterou jsme tady kdy měli, nebudu přehánět. To, jestli tato „pětidemoliční vláda“ svůj mandát obhájí, nebo ne, se dozvíme v sobotu v podvečerních hodinách. Myslím si, že ale každému z Vás, kdo naše stránky navštěvujete (i když jsme teď měli relativně dlouhý výpadek, způsobený jednak časovou náročností, a druhak technickými problémy, spojenými s fungováním serveru a zálohováním dat) se podstatně uleví, když vláda těchto současných „probruselských neumětelů“, z řad SPOLU a STAN, skončí. Co si budeme nalhávat, je téměř jisté, že vítězem letošních voleb se nepochybně stane hnutí ANO, a pokud můžeme věřit průzkumům veřejného mínění, tak jeho vítězství by mělo být nezpochybnitelné a neochvějné, se ziskem okolo 30% hlasů. Nebudu se zabývat otázkou, jestli je to dobře, nebo špatně, každý máme v této sféře svobodnou volbu rozhodnout se, komu svůj hlas dáme, kdo nás osloví a kdo je nám nejsympatičtější. Tímto článkem však nechci nikoho přesvědčovat „jdi volit toho, nebo onoho“. To mi nepřísluší. A jak já vždycky říkám: „Je to tvoje volba. Ty si jí a její důsledky musíš pak umět obhájit.“ Na toto spousta lidí zapomíná a když se nevyvíjejí věci tak, jak by chtěli, zpravidla brblají a nehlásí se k tomu, že by zvolené uskupení kdy volili.

Tímto článkem chci předat do veřejného prostoru dvě informace:

První je zaměřena na obecné povědomí o politické kultuře a posledních „módních“ trendech v politice „západních“ demokracií.

Druhá je zaměřena na důsledky, spojené s volbou konkrétního typu stran (ne jednotlivých stran, ale jejich směřování, či, chcete-li, profilaci). Nebudeme to dál protahovat a jdeme na to.

Poznámka autora: Článek je psán v čase, kdy jsou již volební místnosti otevřené a je tudíž možné sledovat výsledky z tzv. exit pollů – zpověď občanů, kteří se novinářům a statistikům svěří s tím, koho volili.

Poslední „hity“ v politické kultuře západních demokracií

Pokud k Vám tyto informace nedoputovaly, ale jsem přesvědčen, že ano, má západní demokracie jeden velký problém vedle druhého. Nejde jen o systém politického fungování (a soutěže jednotlivých stran), ale celkově o nastavení celého volebního procesu. V dnešních dobách je pomalu na denním pořádku slýchat zvěsti o „demokratických a nedemokratických stranách“, což je, převážně z úst současných vládních činitelů, kteří tyto teze směřují na politiky z řad opozice, naprostý nesmysl, neboť podle našeho právního řádu je každá politická strana, která kandiduje ve volbách, demokratická. Kdyby totiž nebyla demokratická (tedy, kdyby nectila demokratické principy), ministerstvo vnitra by jí nikdy neumožnilo a nemohlo umožnit kandidovat ve volbách. V opačném případě by se jednalo o porušení právního řádu a z toho pak vyplývají trestní postihy pro pracovníky ministerstva vnitra. Co si z toho vzít? Nenechte se obalamutit takovými řečmi, že nějaká opoziční strana je nedemokratická. Ten, kdo toto hlásá, je buď hlupák, nebo se snaží vyvolat strach a paniku, že pokud by se jím takto označené strany dostaly k moci, vrátila by se totalita a já nevím co ještě.

Dalším takovým hitem je „proruská“, nebo „na Moskvu napojená“ strana, což známe i z připodobnění pro nás, obyčejné občany a obzvláště pro ty z nás, kteří bývají označováni za „dezoláty“, „ruské agenty“ nebo „agenty Kremlu“ (člověku se chce říct, že dnes by se toto označení dalo považovat za úctyhodný titul, namísto hanlivého označení). Všimněte si, že tímto označením se honosí zejména strany, jak jinak, než opět ty opoziční (vůči stávající vládě). Když se podíváte do programu těchto stran, nikde nenajdete, byť písmenko o tom, že „jediným východiskem je napojení na Rusko“ nebo, že se státní politika podřídí „záměrům Moskvy“ a podobné formulace. Nic takového tam nenajdete. Toto označení je ale připisováno opozici hlavně proto, že tyto strany se chtějí distancovat od současného směru a záměru v podpoře Ukrajiny (ve které hraje ČR ve střední Evropě prim), a zahraniční politiku chtějí přeorientovat na „politiku všech azimutů“, nikoli jen „na západ“ (který nás ve finále, z historického hlediska vzato vždy jen využil a podrazil).

Jasně… pod tímto pojmem, jakým je „politika všech azimutů“, se skrývá navázání kontraktů a vztahů hlavně s takovými státy, jako je Čína, Rusko a Indie. A všichni vědí, že Indie je v současnosti na vzestupu, co se týká investic a rozvoje, Čína disponuje ohromnou základnou zdrojů a prostředků pro výrobu, výzkum a vývoj, a Rusko disponuje levnými a dostupnými surovinami a drží si prvenství v některých vojenských, ale i civilních systémech. Vzpomínám si na medové řečičky „západních partnerů“, o naší nutnosti stáhnout se z východních trhů a sekundu poté, co jsme ty trhy opustili, je oni obsadili. Ale to jsem trochu odbočil…

Buď jak buď, i toto označení opozičních stran je silně přehnané a nezakládá se na reálné podřízenosti Moskvě, Pekingu, nebo třeba Pchjongjangu. Kdežto v současné době, pod vedením vládních šašků jsme v doslovném „porobenství“ Bruselu, Londýna, Berlína a Washingtonu. Ať se to někomu líbí, nebo ne, to je zkrátka fakt a pokud tomu někdo nevěří, stačí se podívat na to, kdo koho jak financuje a co financuje. O peníze tady přeci jde vždycky až v první řadě.

Mezi takové politické hity patří i označování lidí a politických stran za dezinformátory a ohrožení pro národní bezpečnost. To je zrovna případ posledního roku, kdy jsou všichni, kteří nedrží vládou nastavenou linii, dezinformátoři a bezpečnostní hrozba, co se tématu „Ukrajinský konflikt“ týká. A kdybyste se náhodou chtěli odkazovat na zahraniční zdroje, tak těžce narazíte, pokud nejde o zdroje, které posvětí mediální mainstream, případně BiS, nebo soudruh PePa 107, či strategický komunikátor soudruh Foltýn. Podle tohoto člověka jsou totiž všichni, kdo pochybují o interpretaci vládních žvástů, svině a dezinformátoři. Kvůli tomu, aby si lidé náhodou nepředávali mezi sebou informace z jiných „pochybných“ zdrojů, rozhodli se pomazané hlavy vládní vymyslet „gumový“ zákon, který trestá za „vyvíjení protistátní činnosti ve spolupráci s cizí mocností“. Zákon je tak „gumový“, že by bylo podle něj možné člověka trestat (když to extrémně přeženu) za to, že bude mezi své spoluobčany šířit informace, které získal třeba na RIA Novosti, Sputnik news nebo že udělá překlad a nasdílí projev Vladimíra Putina. Možná se tomu smějete, ale to je, bohužel, dílo, které vzniklo za této vlády.

Prohnilý systém, který požírá sám sebe

Tady bych se rád zmínil o praktikách, které se nám v tomto roce vyrojily, a jsou „demokraty“ označovány za demokratické, leč v minulosti proti nim aktivně vystupovali.

Jako příklad si vezmeme na paškál prezidentské volby v Rumunsku, které proběhly letos v květnu. Ač v nich, podle všech indikátorů, sčítání a výsledků zvítězil v prvním kole kandidát Calin Georgescu, bývalý prezident Klaus Iohannis odtajnil spisy tajných služeb, ze kterých bylo možné se dozvědět, že kampaň Georgesca byla ovlivněna Ruskem. A to, podle rumunského ústavního soudu, stačilo na to, aby byly volby zneplatněny a byly vypsány znovu. Druhé volby už vyhrál pro-unijní prezidentský kandidát Nicusor Dan, proti němuž ale podle rumunského ústavního soudu nesměl kandidovat Georgescu a tak musela národovecká opozice nasadit konzervativce a euroskeptika Georga Simiona. 

Velice podobná situace nastala v uplynulých dnech v Moldávii, kde „drtivě, leč záhadně“ zvítězila strana PAS, jejíž lídryní je místní prezidentka Maia Sandu. Nejsilnější opoziční hnutí „Vlastenecký blok komunistických a socialistických stran“, které vede bývalý prezident Moldávie Igor Dodon, získalo pouze 24,2%. Přitom výsledky z exit-pollů a průzkumy hovořili o „téměř totožných číslech, ale s obrácenými vlastníky“. K nařčení, že volby byly silně ovlivněny Kremlem opět stačilo jen prohlášení „demokratů“. Zajímavé je v tomto ohledu to, že Igor Dodon má velkou podporu v Moldavské diaspoře a Gagauzii, ale oficiální volební výsledky hovoří o zcela jiných číslech. 

Někdo by se mohl ptát, jak toto souvisí s námi. Odpověď je velice prostá. 

– Principiálně –

V principu je to totiž stále o jednom a tom samém: O penězích a moci. Kdyby se totiž v Rumunsku stal prezidentem Georgescu, nebo Simion, západním elitám a západní politice by odzvonilo. V Moldávii by to bylo ještě markantnější, protože Moldávie je na rozcestí – buď se vydá cestou integrace s EU, nebo se přikloní ke spolupráci s Ruskou federací. A protože EU je prodlouženou rukou NATO, je jasné, proč je nutné dosáhnout toho, aby Moldávie směřovala do EU.

A teď toto převeďte na naší kotlinu. Zkuste si představit, že by se ke kormidlu dostaly strany, jako SPD, Stačilo!, DSSS nebo ČSNS. Jejich programy jsou si v mnohých bodech podobné, liší se v drobnostech, ale v tom základu se shodnou. A kdyby takovéto strany stály v čele státu, nacházejícího se ve střední Evropě, byl by to šok pro EU i pro NATO, neboť tyto spolky chtějí tyto strany opustit. Jistě, hned tuto myšlenku může kfokoliv napadnout s tím, že by to byl ekonomický a bezpečnostní propadák a kdesi cosi… Řeknu jedno: Nebyl. Švýcarsko je například obklopeno státy EU a NATO, přičemž ani v jednom spolku nefiguruje. Je však členem EFTA (European Free Trade Association – Evropská asociace volného obchodu) a tudíž má značné výhody, jako kdyby bylo členem EU (týká se to cla, volného přístupu na unijní trh atd. více informací o EFTA je zde). Ale nechceme tady rozebírat „coby kdyby“. Jde o to, že představitelé těchto „nedemokratických“ stran vědí, o čem mluví a jenom hlupák si nevyslechne celé sdělení, a vysvětlení programových bodů, protože je to něco, co slyšet nechce – neumí přijmout fakt, že mu bylo vštěpováno, že něco nejde a přitom to jde a má to i realistické opodstatnění a vysvětlení. A to vládní strany, hájící zájmy Bruselu (kterému oddaně poklonkují a jednají v jeho zájmu – viz Green deal, ETS2 nebo DSA) moc dobře vědí a nesmějí dopustit, aby se strany a lidé, zastupující opačný názor, dostali k moci. A podle toho se také zařídily.

Nejprve si navrhly a odhlasovaly korespondenční hlasování, které nabývá platnosti od 1.1.2026 s výjimkou pro parlamentní volby 3. a 4.10.2025. To je, sama o sobě, kurvárna nejhrubšího zrna. Jen z principálního hlediska: Jak může být někomu, kdo v tomto státě několik let nežije, umožněno rozhodovat o politickém směřování státu? Nebo, proč má být umožněno hlasovat o stejném problému někomu, prostřednictvím pošty? Pokud může dojít na poštu, může dojít i na ambasádu a výmluvy typu, že to ulehčí hlasování nemobilním lidem, jsou liché, neboť v našem volebním zákoně je zmínka o mobilní hlasovací urně, kterou mohou využít právě imobilní spoluobčané. A všichni máme jistě v paměti, jaké podvody se dají v korespondenčním hlasování spáchat, což jsme mohli vidět při parlamentních volbách v Německu, ale hlavně v USA, když byl zvolen prezident „Sleepy Joe“ Biden. 

Další takovou lahůdkou jsou nekompletní volební lístky. Každé volby nacházíme v poštovních schránkách volební lístky. To není žádná novinka pod sluncem. Jenže letos, kdy opravdu probruselské klice hrozí totální dekapitace, se vyskytl takový nešvar, na který mne upozornil jeden z našich čtenářů (tímto mu děkuji za zaslané materiály). Stává se, že spoustě lidem jsou doručeny volební lístky, ale po vyjmutí z obálky adresáti přijdou na to, že v celém portfoliu stran a hnutí někdo chybí. Někomu tam chybí hlasovací lístek ANO, někomu zase Stačilo!, jindy to je zase SPD, ale nikdy tam nechybí lístky vládních stran. A největší extrém je, že v obálkách se nacházejí sice lístky všech stran a uskupení, ale lístky opozičních stran jsou určeny pro jiný kraj. Řeknete si, že o nic nejde. Ale v tom je ten šotek. Je mezi námi spousta lidí, hlavně tedy seniorů, kteří v dnešní době nepoužívají internet, kde by se o tomto problému mohli dozvědět. To je jedna věc.

Další věc, která s tím souvisí, je ta, že spousta, opět převážně seniorů, žije v tom domnění, že volit se musí s těmi lístky, které dostanou do schránky. A pak, když zjistí, že mezi lístky není lístek jejich vyvolené strany, nebo hnutí, tak prostě k volbám nepůjdou. To, že jim ve volební místnosti vydají kompletní hlasovací lístky, už často nevědí. 

Nejde o to, že si řekneme „No jo, ona babka stejně bude volit STAN, takže dobře, že tam ten lístek není a ona jim to tak nemůže hodit“. To je velice špatný postoj. Jde o ten princip. Protože stejně tak, jako může v té sadě, kterou dostanete do schránky, chybět lístek Pirátů, nebo STAN, může tam také chybět lístek některé z opozičních stran, které by pak třeba ten jeden hlas mohl pomoci k lepšímu volebnímu výsledku. Nemusíme s volbou a preferencemi lidí, kterým se toto stalo, souhlasit, ale pokud máme ctít nějaké demokratické principy, tak musejí být a platit pro všechny stejně. Bez ohledu na to, jestli sympatizujeme s vládou, nebo opozicí. Proto bych Vás, vážení čtenáři a přátelé, prostřednictvím tohoto článku chtěl požádat o toto: 

„Pokud se stanete svědkem takovéto věci, kdy někdo obdrží nekompletní sadu lístků, nebo vůbec žádnou, informujte jej o tom, že ve volební místnosti mu ze zákona o volbách musejí být vydány kompletní hlasovací lístky pro odpovídající volební obvod. Stejně tak, aby si lidé dávali pozor na to, zda jdou hlasovat se správnými hlasovacími lístky, protože pokud do urny vhodíte lístek, náležící jinému volebnímu obvodu, je takový hlas neplatný a jen se tím posiluje pozice stávající vlády.“

Kam nás volby posunou?

V tomto kratičkém odstavci se zamyslíme nad dopadem voleb. Pokud získají většinu, nebo právo na sestavení vlády strany, patřící k současné vládě, směřování naší země do ještě většího průměru se nezastaví a ekonomická a bezpečnostní situace se tady bude jen zhoršovat. Pokud nedojde k uvědomění si základních problémů, spojených s energetickým, průmyslovým, bezpečnostním, školským a sociálně-zdravotním sektorem, tak jsme odsouzeni ke krutým čtyřem dalším rokům, které by mohly, díky imigrační politice EU, její šmírovací politice a politice válečného štvaní, vyústit v lokální občanské války, jež by, v důsledku situací ve státech celé EU, mohly nakonec přerůst v exteritoriální konflikty (v tom horším případě, v lepším případě se můžeme připravit na realitu všedních dní z francouzských, či německých měst, kde Němci a Francouzi přestávají být doma). 

Pokud budeme volit strany, které jsou konzervativní a národovecké, mohly bychom očekávat přeorientování politiky v takové míře, která bude myslet více na nás, na domorodce a méně na zahraniční mecenáše současného systému. To znamená například narovnání školství (současné je třeba protlačována LGBT+ indoktrinace na školách), rozvoj bytové politiky (což je problém zejména pro mladé páry a začínající rodiny), přeorientování trhu i na druhou stranu“, nikoliv jen na EU (což bude fungovat, jako pojistka, kdyby se to na západě rozesralo, bude možnost stále dodávat i na východ a nedojde k ekonomickému kolapsu), nebo třeba zlepšení potravinové soběstačnosti (ano, to je sice běh na dlouhou trať, ale někde se začít musí). Těch příkladů, které by se, v případě politiků a stran, myslících pronárodně a konzervativně, našlo více, ale kdybych to zde vypisoval, určitě bych na něco podstatného zapomněl a pak bych za to mohl padnout v nemilost, byl bych proklínán a vláčen bahnem a špínou (což budu lepšolidmi stejně).

Co říct na závěr?

Volby jsou zkrátka tady, máme zase možnost, připadat si důležitě pro systém a splnit svojí občanskou povinnost (která není povinností, ale možností). Vzhledem k tomu, že volby máme dvoudenní a tento článek vychází v době, kdy ještě nejsou uzavřeny volební místnosti, navíc, zítra je také volební den, tak pokud jste ještě u voleb nebyli, nebo jste nemohli, využijte zítřejšího dne. A kdybyste přeci jen byli svědky toho, co jsem popisoval o pár odstavců výše (chybějící lístky, lístky z jiného volebního obvodu), buďte pro lidi, kterým se toto příkoří stalo, osvětou, a předejte jim informace o tom, jaké jsou jejich možnosti, aby mohli odvolit. Ve finále, všichni tady žijeme v jednom státě, který se k nám sice nechová tak, jak bychom chtěli, ale právě tou volbou to můžeme změnit.