Hrrrr na ně! Ukrajinská protiofenzíva začala… a úspěch nepřinesla! Tak nic, no…

Views: 745

Přátelé, už je to tady! Alzák se konečně rozhoupal a obávaná, půl roku proklamovaná a šestkrát odložená protiofenzíva, začala. I když podle logiky dnešních dní tomu tak není, protože západní hlásné trouby oznámí zahájení ofenzivních akcí až tehdy, když dojde k významnému posunu na bitevním poli. Pokud se mrkneme kárným okem na situaci na frontě, tak můžeme suše konstatovat, že k tomuto oznámení nedojde pravděpodobně nikdy. A pokud k němu dojde, tak to bude na popud Západu, aby se vytvořilo informační krytí pro jiné, palčivé problémy. Tohoto fenoménu jsme si mohli všimnout již několikrát, například při stažení ruských vojsk z Balakleji, Kupjanska a Chersonu minulý rok. Cherson opustili Rusové ze zištných důvodů a bez bojů a pro-vládní média se mohla přetrhnout, když psala o „Ruském úprku“ a podobné žvásty. Situace u města Balakleja byla obdobná, akorát naše pravdomluvná a neomylná média jaksi zapomněla dodat, že ruští vojáci, kteří se stáhli ze svých pozic až za řeku Oskol, která protéká Kupjanskem, vyřadili během ukrajinské „ofenzívy“ až 18.000 vojáků AFU, několik desítek obrněných transportérů a tanků, nemluvě o tom, že počet Rusů, bránících obsazené pozice u Balakleji a následně ustoupivších do Kupjansku, byl 5x nižší, než byl počet útočících Ukrajinců. Úplná čísla neznáme, ale podle odhadů válečných zpravodajů bylo v Balakleji dislokováno asi 7.200 ruských vojáků a po stažení se do Kupjansku, bojích ve městě a následném ústupu za řeku Oskol jich z celkového počtu zbylo 50%. Tyto „detaily“ nám jaksi naše média zamlčela, ale my na Černé skříňce jsme Vám je tehdy zprostředkovali jednak v informačním videu a také ve článku. Podstatou toho článku a videa nebylo upozornit na neinformovanost, nýbrž na mediální masírku, která tlačila lidem do hlav, jak se rozeběhla ofenzíva ve stylu „Hurá taktiky“ a prakticky nic významného, kromě ztrát nepřinesla. Nynější ofenzíva, která začala v noci ze 4.6. na 5.6. je na tom obdobně a o detaily se s Vámi chceme podělit.

Masivní ztráty, proto se o protiofenzívě nemluví

V noci ze 4.6. na 5.6.2023 se daly do pohybu jednotky AFU v pěti směrech na frontové linii. Hned zkraje si můžeme říct, že nikde nedosáhly úspěchu v podobě prolomení ruských obranných pozic. V jižním směru, tj. směr Vugledar, Južnodoněck, Mariupol se odehrála monstrózní bitva, do které vrhl kyjevský režim, řízený loutkou Zelenským, několik praporů pěších vojsk, desítky tanků a přes 100 obrněných transportérů. Útok začal okolo čtvrté hodiny ranní moskevského času, což je ve dvě ráno středoevropského. Vzhledem k tomu, že ruské jednotky zdejší planinu zaminovaly a v pozdější fázi, kdy se podařilo odrazit prvotní nápor AFU, přilétly na bojiště „Noční lovci“ a „Aligátoři“ (vrtulníky Mi-28 a KA-52), stal se z bojiště nechutný „kovošrot s pachem krve“. Ruští vojáci zničili přes 1.500 vojáků AFU a pomocí ATGM (protitankové řízené střely z anglického Anti-Tank Guided Missile), koordinace s leteckou podporou a položenými minami, zlikvidovali 28 tanků a 109 obrněných transportérů. Během dopoledne, když už slunko bylo nad obzorem, se jednotky AFU stáhly do výchozích pozic a zůstala po jejich přítomnosti jen krátery, mrtvolami a zničenou technikou posetá planina. Mezi osmadvaceti zničenými tanky byly i tři (potvrzené) francouzské kolové tanky AMX-10C. Některé prameny hovoří o 8-mi zničených tancích Leopard, ale tuto informaci se však nepodařilo ověřit a zatím to vypadá, že jde o propagandu, neboť guvernér Zabajkalska Alexander Osipov vypsal odměnu 1.500.000 ₽ za každý zničený tank Abrams a 3.000.000 ₽ za Leopard tomu, kdo jej zničí a doloží to videem, či fotografiemi. Zatím se ale žádné takové důkazy z tohoto směru neukázaly (ke dni 8.6.2023).

V dalších směrech nebyly boje tak brutální, jako právě v tom jižním, což nás směřuje k tomu, že domněnka, že se síly AFU budou snažit prorazit ruské obranné linie směrem na Mariupol až k Azovskému moři, aby odřízly pozemní cestu na Krym, byla správná. Za zmínku stojí ještě pokus jednotek AFU obejít nedávno dobytý Artěmovsk ze severu a probít se do města, což skončilo dalším neúspěchem s velkým množstvím zabitých bojovníků AFU (podle posledních odhadů bylo zabito okolo 400 vojáků) a zničení desítek kusů obrněné techniky, hlavně západní provenience, jako jsou americké obrněné transportéry M-113, vozidla HMMWV a další jednotky kusů vojenské techniky.

Ve zbytku dne, kdy si banderovci lízaly rány, se nebem nad Ukrajinou proháněly ruské rakety dlouhého doletu Iskander a Kalibr, které byly vypuštěny na cíle kritické vojenské infrastruktury. Postupně byly zasaženy a zničeny muniční sklady, koncentrace předsunutých jednotek a sklady paliv a maziv v Dněpropetrovské, Sumské, Černigovské, Charkovské a Záporožské oblasti, což způsobilo nejen materiální ztrátu AFU, ale i morální, protože nálada vojáků je opravdu velmi mizerná. Navíc rostou počty zpráv, jež uniknou na internet, kdy se vojáci AFU snaží, pomocí radiokomunikace, spojit s ruskými vojáky a vyjednat si s nimi „zajetí“, protože jsou kyjevským velením vrháni do sebevražedných akcí a členům AFU, kteří jsou v současné chvíli většinou z řad čerstvě mobilizovaných, jenž pomalu ani na „cvičáku“ nedostali kvér do ruky, a těm se prostě nechce umírat za Zelenského a jeho páníčky za velkou louží. Propagandistická hra se Ukrajině a zemím kolektivního Západu pomalu hroutí.

Útok ve více směrech nic nepřinesl a Západ chce výsledky

Následující dny byly ve znamení stejných neúspěchů z pohledu sil AFU, jako den první. Kyjevský režim vrhl do bitvy ohromné množství pěších vojsk, spolu s obrněnou technikou. Místem, kde se pokusily prorazit ruské obranné linie, se stalo město Orechov, respektive křižovatka mezi obcemi Malaja Tokmačka (v mnoha článcích se objevuje název Malajská Tokmačka, ale to je naprostý nesmysl, neboť název obce je v azbuce zapsán Малая [Malaja] Токмачка a nikoli Малайская [Malajskaja] Токмачка) a Rabotino. Zde došlo k mimořádně těžké bitvě, kde se silám AFU podařilo po dlouhotrvajícím ostřelování a náporu těžké techniky, donutit ruská vojska ustoupit ke druhé obranné linii, čímž AFU obsadili kótu 178,2. Jenže následná akce ruských letců, dělostřelectva a raketových vojsk zničila ukrajinské formace a přiměla je k opuštění této kóty, kterou tak Rusové převzali o několik hodin později zpět pod svou kontrolu.

Aby toho ale nebylo málo, o toto místo se síly Alzákova režimu pokusily svést bitvu znovu a opět v noci. Konkrétně v noci z 8. na 9.6.2023. Že to dopadlo katastrofálně je v těchto hodinách již více než jasné. Podle válečných zpravodajů a výpovědí samotných velitelů z místa bitvy, Ukrajinci posílali do bitvy jednu útočící vlnu za druhou, nehledě na ztráty, které byly kolosální. Zde již došlo k nasazení západem dodané techniky ve velkém počtu, ale ani její přítomnost nezajistila jednotkám AFU jimi očekávaný výsledek bitvy. Bitva o toto místo trvala 14 hodin a výsledkem bylo zničení pěchotních praporů, několik desítek obrněných transportérů a 20 tanků, včetně zde nasazených Leopardů 2A4, jejichž nasazení a zničení bylo potvrzeno snímky z bezpilotních letounů. Dnes se tak opět, po 80-ti letech stalo, že na Ukrajině hoří německé tanky, jako tenkrát v bitvě o Charkov.

Západní tisk o výsledcích prvních dní protiofenzívy připosraně mlčí, protože by se lidé mohli začít vyptávat „tak na co, kurva, byly všechny ty peníze, technika a munice, které tam posíláme“. Ale ono to nejde do nekonečna ututlávat a propagandisticky překrývat, protože lidé, ať už více, či méně zběhlí ve vyhledávání informací, se stejně tu pravdu o neúspěšném začátku a strašlivých ztrátách dozvědí. A ono to už pomalu začíná vyplouvat na povrch. Na alternativě je materiálů ke studiu mnoho, na mainstreamu se sem tam objevují záblesky hrozivé skutečnosti. Například ale čtenáři německého deníku Bild se již v diskuzích vyptávají, zda-li byla všechna ta aktivita ve vyzbrojování Ukrajiny potřebná a účelná a nebo, jestli byly odhady toho, jaké schopnosti má ruská armáda odrazem skutečnosti, či jenom vlhkými sny. Za zmínku stojí komentář jednoho čtenáře, který se zeptal:

„Opravdu je ruská armáda tak neschopná, když zničí dronem za pár tisíc zařízení PVO za několik milionů eur?“

Tím narážel na skutečnost, že ruské jednotky vyhodili do povětří instalaci IRIS-T německé provenience za několik desítek milionů eur, přičemž hodnota kamikadze dronu Geran-2 je nanejvýše několik tisíc eur.

Protržení hráze Nová Kachovka – Cui bono?

6.6.2023 v ranních hodinách došlo k protržení hráze přehrady Nová Kachovka. Jde přesně o tu hráz, která je na Dněperské kaskádě tou poslední před ústím do Černého moře. Je to přesně ta hráz, jejíž odpálení avizovalo kyjevské velení již vloni v říjnu předtím, než se ruské jednotky pod velením Sergeje Surovikina stáhly z pravého břehu Dněpru a vyklidily město Cherson. Tehdy jsme o tomto kroku psali na našich stránkách, jako o promyšleném kroku, který zabránil odpálení přehrady a izolaci ruských vojsk v Chersonské oblasti do doby, než by opadla hladina rozvodněné řeky, čímž by se dostala ruská vojska do smrtící pasti. Ještě předtím jsme zde psali, že bitva o Cherson bude pravděpodobně velkolepou bitvou, pokud nedojde k odstřelu přehrady a zaplavení jižní Ukrajiny rozvodněným Dněprem. Mylně jsem tehdy označil zmínky o evakuaci ruského personálu za nepravděpodobné a ve světle událostí příštích mohu nyní říci, že tehdejší stažení ruského personálu bylo správným krokem. V dnešních dnech můžeme číst na mnoha serverech zprávy o tom, kdo vlastně tu přehradu odstřelil a, světe div se, většina západních (hlavně těch našich) politiků ukazuje na Rusy. Ale pomohla by taková akce Rusům, nebo spíše Ukrajině?

Minulý rok, kdy se Rusům podařilo dobýt město Cherson, které poté opevnili a zajistili, začaly přicházet z ukrajinského velení informace o protiofenzívě, jež má vytlačit Rusy z Chersonu a získat tak toto město zpět pod ukrajinskou kontrolu. Tehdy byly ve hře dva scénáře. Buď přímý frontální útok na město a nebo odstřel Kachovské přehrady, což by způsobilo, že voda, valící se z odstřelené nádrže, by spláchla vše, co se nachází u koryta řeky Dněpr. Odhad byl takový, že přílivová vlna by dosahovala výšky až 5 metrů, než by se vlila do Černého moře. To by jisto jistě odřízlo ruské jednotky v Chersonu a než by voda opadla, trvalo by to asi zhruba 3 až 4 dny. Po tu dobu by byly přeživší a odříznuté ruské jednotky odkázány sami na sebe, bez možnosti doplnění munice, zásob a mužstva.

Ukrajinci se pokusili několikrát zaútočit na přední linie u Chersonu ze tří směrů, ale vždy selhali a Rusové si připravovali půdu pro útok na Nikolajev, město ležící asi 40 kilometrů severně od Chersonu, kde se nacházela velká koncentrace ukrajinských sil, dělostřelectva a tanků. Když ukrajinské velení po několika pokusech o útok na předsunuté ruské pozice zjistilo, že to takto nepůjde, začalo hovořit o záložním plánu a tím byl právě odstřel Kachovské přehrady. Tehdejší velitel ukrajinské armády generálmajor Andrij Kovalčuk se dokonce i do médií zmínil, že tento plán je na stole a že pomocí amerických raketometů M-142 HIMARS odpálili řízené střely na hráz Kachovské přehrady. Čím víc čas postupoval kupředu a výsledky ukrajinské protiofenzívy nic nepřinášely, zdál se být odstřel přehrady Kachovka jasnou volbou. Tehdejší velitel ruských sil Sergej „Armageddon“ Surovikin váhal, zda má informacím o odstřelu přehrady věřit, nebo zda vyčkat, až přijedou tankové prapory na předměstí Chersonu a svést s nimi bitvu, která by pravděpodobně dopadla porážkou ukrajinského personálu, ale přesto všechno nechtěl riskovat, že by v čase probíhající bitvy byla při nepřízni na straně AFU přehrada skutečně odstřelena a ruský personál i s věškerou technikou by měl jen omezené množství času na reakci. Jednak by se musel vypořádat s útočícími Ukrajinci a jednak by musel reagovat na valící se vodu, před kterou by prakticky nebylo úniku. Generál Armageddon se rozhodl raději stáhnout všechny síly ještě před zahájením náporu AFU a opustit Cherson bez boje. Než ruský kontingent odešel, nabídl součinnost místnímu obyvatelstvu při relokaci, protože Rusům bylo jasné, že Ukrajinci si to budou chtít se všemi „pro-ruskými dezoláty a kurvami“ ve městě vyřídit. Jak to dopadlo s mnoha civilisty v Chersonu po opětovném příchodu AFU víme z alternativní zpravodajské scény.

Přehrada Nová Kachovka byla navíc od loňského července plně pod ruskou kontrolou a už tehdejší výplody západních propagandistů byly šílené. To se také psalo, že Rusové ostřelují Kachovskou přehradu raketami a dělostřelectvem. Má to ovšem jeden zásadní háček a ten má úplně stejnou podobu, jako elektrárny Energodar, která leží pár desítek kilometrů, proti proudu řeky Dněpr, výše. Pamatuji si to, jako by to bylo včera. 4.3. v 8:00 ruské jednotky obsadily elektrárnu Energodar a zabezpečili ji systémy protivzdušné obrany, aby si jí sami ve 22:00 ostřelovali raketami i se vším personálem, který se v prostorech elektrárny nacházel. S přehradou Nová Kachovka to bylo stejné. Ruský personál ji obsadil a odminoval, aby na ní a všechen přítomný vojenský i civilní personál, příští den zahájil raketový útok. Že Vám to nedává smysl, aby si Rusové útočili na své pozice se svým personálem a technikou? Tak jste asi málo uvědomělí a nejspíš budete patřit k nějakým dezolátům, ruským trollům, vlastizrádcům a Putinovým děvkám.

Když přihlédneme k současným poměrům na bojišti, tak by dávalo smysl, aby přehradu odstřelili Rusové, pouze v případě, že by byly prolomeny obranné linie a z Chersonu se vydala armáda AFU o síle 50.000 vojáků a několika stovkách kusů obrněné techniky směrem na Melitopol. Jenže k průlomu nedošlo a levý břeh Dněpru je navíc silně zaminován a zatím stále obsazen ruskými jednotkami. Takže pokud by přehradu odpálili Rusové, museli by si být vědomi toho, že si zničí své vlastní předsunuté pozice, spolu s minovými poli a ztratí kontrolu nad západním koridorem z Melitopolu na Cherson a Nikolajev. Navíc, levý břeh Dněpru je o několik metrů níže položen, než ten pravý, který ovládá AFU a jako bonus je z Kachovské přehrady voda vedena do Krymského kanálu, který zásobuje Krym pitnou vodou a Rusové by si určitě odpálili přehradu, kterou si zásobují svoje území. Než voda opadne, bude to pár dní trvat a to nemluvě o tom, že bude nějakou chvíli trvat, než půda vyschne. Do té doby se bude po ní velmi obtížné pohybovat s vojenskou technikou. Pokud se na to podíváme z druhé strany, tedy z té ukrajinské, tak odstřel přehrady způsobí rozvodnění řeky a odplavení min. Ruská armáda nebude moci postoupit k Chersonu, AFU alespoň zkonsoliduje síly a očernění Ruska za ekologickou katastrofu také není na škodu. Ukrajinci prakticky získají odstřelem přehrady pouze čas, který hraje proti nim. Nutno podotknout, že z Chersonského směru od 4.6.2023 žádná protiofenzíva neprobíhá. Vše je nasměrováno na Záporoží a výše položené lokace, jako je Artěmovsk, Soledar, Kupjansk a Seversk.

Měli jsme vyhrát a teďka tohleto…

Jak jde čas kupředu, objevují se zprávy, jež čím dál tím více reflektují, že se protiofenzíva AFU nedaří. Soudě podle současných výsledků asi také brzy skončí. Někteří vojenští pozorovatelé z řad vojenkorů (vojenští korespondenti) se domnívají, že za týden, možná dva, bude tímto tempem po všem. Co nastane poté, těžko odhadnout, ale pro Alzáka a AFU to nevypadá dobře. Hrozí, že by se mohla celková morálka a ochota bojovat za kyjevskou juntu rozpadnout, jako domeček z karet a západní spojenci by mohli ztratit chuť nadále podporovat Kyjev. Že k tomuto jevu dochází už dnes prosakuje v omezené míře do médií, ale stále se nad představiteli „zemí Západu“, hlavně tedy těch nejbližších k Ukrajině, to jest Slovensko, Česká republika, Rumunsko a paradoxně Německo, vznáší Damoklův meč v podobě „výhrůžky“ Michajlo Podoljaka, který prohlásil, že pokud země EU a NATO přestanou podporovat Ukrajinu, přenesou Ukrajinci válku do zemí střední Evropy.

Závěrem lze tento týden shrnout takto: Začala dlouho odkládaná protiofenzíva, do které byly Západem a Kyjevem vkládané veškeré naděje a i přes mamutí propagandu, kdy mediální sračkomety chrlily několik absurdních bludů jeden za druhým a každý den, se výsledek poněkud nedostavil. Respektive dostavil, ale ne ten, který si od té mediální masírky zpitomělí ovčané a podporovači ukrajinských nácků a přisluhovačů teroristické organizace NATO, slibovali. AFU dostala na budku hned na začátku a nezměnily a nezmění to ani všemi opěvované německé tanky Leopard 2, které tak v dnešních dnech hoří na ukrajinských stepích stejně tak, jako tam hořely jejich předci Tiger a Panter, když nacisté z Třetí říše dostali na budku od Rudé armády.