České předsednictví Euro-sajúzu
1.7.2022 začala další „komediální“ kapitola v historii České republiky s názvem České předsednictví EU. Nebylo by na tom nic až tak zvláštního, kdybychom v naší nedávné historii nenalezli kapitoly se stejným názvem. Proč se o tom rozepisuji? Ano, jde sice už o měsíc starou věc (od počátku našeho předsednictví), ale důležitá je právě historická syntaxe.
Když jsme naposledy předsedali EU (což bylo v roce 2009), tak u nás padla vláda. Nutno podotknout, že i tehdy byla u moci ODS, stejně jako dnes, akorát že dnes má s sebou ještě podržtašky typu TOP 09, KDU-ČSL, STAN a Piráty. Narozdíl od roku 2009, kdy ve vládě byla ODS, KDU-ČSL a Strana Zelených a premiérem byl Mirek Topolánek, dnešní vláda představuje spíše „panoptikum hrůzy“ a soubor „neumětelů, lhářů a tlučhubů“.
Předseda vlády, premiér a „signalista“ Petr Fiala (v jistých kruzích alternativních médií a občanské společnosti též nazývaný jako Pjotr Ihorevič Fijalenko) předvádí jeden průšvih za druhým. Nechci být příliš kritický, to by vydalo na samostatný článek, co se týká současného premiéra, ale jeho schopnost řešit problémy a řídit stát je asi tak stejně velká, jako moje schopnost řídit jadernou elektrárnu. Ještě štěstí, že současná vládní „pětikolka“ (též zvaná pětidemolice, bruselská pětka, Ukrajinská vláda, falešná pětka alias F5, protičeská vláda či signální koalice) má toho Babiše a Putina, protože podle vyjádření našich vládních představitelů, tito dva „lotři a pekelní zplozenci“ mohou za všechno zlo v naší zemi, ne-li na celé planetě. A kdyby tito dva hoši neexistovali, pravděpodobně by si je vymysleli. Ale zpět k tomu předsednictví. Podívejme se na priority českého předsednictví Evropské unii:
- Zvládnutí upchlické krize a poválečná obnova Ukrajiny
- Energetická bezpečnost
- Posílení evropských bezpečnostních kapacit a kybernetického prostoru
- Strategická odolnost evropské ekonomiky
- Odolnost demokratických institucí
Když to vezmeme kolem a kolem, tak kromě prvních dvou bodů jde pouze o prázdné floskule a hesla pro novináře. Schválně, co si představíte pod pojmem „Odolnost demokratických institucí“? Zkuste si na to odpovědět. Když se podíváme na předsednictví jiných zemi v EU, tak vždy primárně řeší otázky týkající se jejich vlastního státu a občanů. Ale soudruzi z F5 mají pravděpodobně větší starost o Ukrajinu, která byla v minulosti (a ne tak daleké) označena Evropskou unií za nejzkorumpovanější stát v Evropě a o nějaké demokracii nemohla být ani řeč, když tehdejší vlády a prezidenti, včetně současného kokainisty Volodymyra Zelenského, zakazovali opoziční strany s jinými názory, než má kyjevská chunta a nemluvě o zavíraní členů těchto stran za katr.
Glosa na závěr: Ještě štěstí, že je to předsednictví jen na půl roku. Být delší, hrozilo by, že by si naše vrchnost myslela, že by mohla určitě začít šéfovat i OSN (což je další naprosto zbytečná instituce, která již dávno ztratila svůj původní význam). Takhle jde jen o to, že si „parta šašků na královském dvoře“ může sednout na trůn a hrát si na chvilku na krále, čímž pobaví skutečné vládce (kteří je pak stejně z toho trůnu skopnou dolů a pošlou je dál dělat šašky). Ale ono to má daleko širší kontext:
Situace v našich luzích a hájích je vážná, lidé se začínají bouřit, pravda o hrdinných ukrajincích vychází ve sdělovacích mainstreamových médiích pomalu napovrch, do toho všeho se dozvídáme (opět potají a po malých dávkách), jak funguje energetická burza v Lipsku, proč máme tak drahou elektrickou energii (nejdražší v celém Euro-sajúzu), jak je to teda s tím plynem a Putinem, že se do situace na Ukrajině montuje CIA a MI5 (což víme už od roku 2014, ale teď už to oficiálně leze ven), kteří se zároveň montují do situace na Srbsko-kosovkém pomezí (a všichni z kolektivního západu by hořečně samozřejmě podporovali v případném konfliktu Kosovo, které je daleko více anektovaným územím, bez jakékoliv historické vazby na samostatný stát Kosovo, než západními médii a politiky protlačovaný „anektovaný“ Krym) a v neposlední řadě USA provokují Čínu na Tchaj-wanu.
Vypadá to, že závěr tohoto léta bude zajímavý, nejen z hlediska domácí politické situace, ale vůbec celkově i mezinárodní, ale nejenom politické, nýbrž i ekonomické, hospodářské a společenské situace.
